Mám dotaz ohledně tantrických praktik. , které kdysi dávano byly prováděny jako normální součást společenského života (alespoň jsem se o tom dočetla v jednom polském časopise „Wróżka“). Jak se k tomu staví dnešní buddhismus diamantové stezky, a jestli to vysvětluje taky jako jednu z cest k dosažení osvícení?
Buddhistická tantrická praxe párového spojení nikdy normální součástí společenského života určitě nikde, ani v Tibetu, nebyla. Jde a vždy šlo o metody tajné v tom smyslu, že byly předávány jen nejpokročilejším praktikujícím. V nich totiž vůbec není sex cílem (jak je to často prezentováno a za „vysokými tantrickými metodami“ se skrývá pouze další způsob, jak někoho zmanipulovat prostě k sexu), ale prostředkem k prožití těch nejsilnějších energií těla a mysli. Jejich cílem není skvělý orgasmus, ale nic menšího než osvícení. Jde o meditaci, při které dochází opravdu k párovému spojení mezi mužem a ženou, přičemž oba musejí být velmi pokročilými praktikujícími na podobné úrovni realizace. Díky jejich spojení a využití nejsilnějších tělesných energií je efekt takové meditace velmi silný a rychlý. Pro velkou většinu lidí jde ovšem o čistou zajímavost, kterou v praxi nemohou nijak využít.