Mívám problémy se závistí nebo žárlivostí. Chtěl bych se zeptat: jak docílit toho abych tomu člověku kterému něco závidím přál „až za hranice fantazie“ jak říká lama Ole ze srdce a upřímně? Snažím se, ale vždycky mě to příjde, že to vlastně ani nemyslím upřímně a dělám to jen tak pokrytecky.
Důležité je, abys neneurotizoval sám sebe. Uvolněnost je důležitá, ale ne tak, abys byl neurotický z toho, že se nemůžeš uvolnit :-) Spíš tak, že víš, že to neumíš ještě upřímně a uvolněně a jen to prostě akceptuješ. Řekneš si: no a co? To je prostě technika, jak se vypořádat se závistí a žárlivostí a budu ji jen provádět bez toho, že bych sám sebe hodnotil. Ten prvek sebehodnocení je tam úplně zbytečný. Děláš to nejlepší, co udělat umíš a hotovo. Teď to vnímáš jako ještě moc umělé a neupřímné, ale to se časem změní. Spousta lidí má úplně stejný problém s přáním všeho dobrého všem bytostem. Vůbec necítí, že by to přání šlo od srdce. Nějak ovšem začít musíme. Kdo nic nezkusí, nic neudělá. Nejde o dokonalost, ale o snahu a dobrou motivaci. Děláš to pro sebe, ale aspoň na intelektuální úrovni víš, že bytosti od sebe nejsou odděleny a že vše, co děláš pro sebe s tímto vědomím, děláš vždy i pro ostatní prostě proto, že to ani jinak dělat nejde, když bytosti nejsou odděleny. A časem to budeš nejen teoreticky vědět, ale budeš to i vnímat a prožívat. Nic nehodnoť a používej ty metody takovým neosobním, technologickým způsobem. V této fázi je to lepší přístup, než sám sebe užírat, že to neprožíváš upřímně. Každý buddha si tím prošel.