Zastávám názor, že štěstí je stav mysli, ale jak může být někdo šťastný v celkem „unavené“ společnosti toužící pouze po ekonomickém zaopatření vidící jen sami sebe? zajímá mne společnost jako taková a rozhodně bych raději, aby byla jinačí propaguji komunitní projekty,zajímám se o veřejné dění, protože věřím, že občanská společnost je lepší než to, co je vidět dneska, hlavně v bývalých Sudetech, ale většinou narážím na nepochopení. Buď jsem o krok dál a nebo nechtějí nic dělat. Polovinu života se snažím být přínosný, ale stojí o to někdo? / Jaroslav
Dobrý den,
každý chce být šťastný a lišíme se jenom v tom, kde štěstí vidíme a jak se ho snažíme dosáhnout. Neměli bychom však zapomínat, že všechno je myslí, tedy i „unavená společnost“. Neexistuje společnost sama o sobě, jenom to, jak ji vidíme a prožíváme. Změnit druhé může jenom příklad, který způsobí, že se sami chtějí změnit. Nikoho nelze nutit. A to je dobře.
To, že narážíte na nepochopení, zvláště v Sudetech, jsem schopný pochopit :-), protože odtamtud pocházím. Na druhou stranu, to, že někdo něco nechápe, může být způsobeno tím, že to špatně vysvětlujeme, anebo, že to dotyčný pochopit nechce. Zdaleka to, ale neznamená, že pochopit nemůže.
Pokud to špatně vysvětlujeme, můžeme změnit styl a pokud to pochopit nechce, měli bychom být schopní si toho všimnout a nenutit ho. Učitele by nikdy neměl vinit své žáky z nepochopení, protože tím říká, že sám špatně učí.
Hodně štěstí
Honza Matuška