Ahoj, mám dotaz ohledně žárlivosti a připoutanosti. Můj přítel je občas v jiném městě. Před nějakým časem se tam seznámil s jednou slečnou, s kterou občas zajde na kafe nebo na oběd. Mě to docela vadí- i když mi říkal, že mě s ní klidně seznámí:), že je moc sympatická – což mi nepomohlo:). Snažím se na to nemyslet a ani o tom nemluvit, ale pořád to tam mám – a je to prostě hodně nepříjemný. Když třeba vím, že jde na nějakou party, tak už mám představu, jak tam jde s ní – a celé ty filmy po tom – až po svatbu:))Jinak ve vztahu ale všechno funguje, když máme čas – jsme spolu a děláme hodně zajímavých věcí, je pozorný a všechno.. Rozhodně není častěji s ní, je to prostě jen málokdy. Jak se zbavit těchto pocitů? Toho, že když mu zazvoní telefon, tak ve mě hrkne a tak:)Jsem taková podezřívavá. Uvědumuju si, že se tím ten vztah narušuje a je v tom hodně nesvobody – i pro mě. Fakt mi takové prožívání vadí – prostě to obtěžuje. Díky moc za odpověd. Mějte se krásně. / Lenka
To je celkem spletitá situace, tvůj otevřený přístup ale zároveň slibuje úspěch. Určitě máš nějaké kamarády mužského pohlaví, se kterými občas někam zajdeš a to bez svého přítele. A pokud ne, tak si nějaké najdi. Uvidíš, že to nemusí být důvod k tomu, aby se tvůj partner trápil a možná ti to pomůže se i na jeho nové přátelství dívat více z odstupu. Většina lidí ocení ve vztahu pocit svobody a i když je to zvlášť pro ženy těžké, můžou tenhle pocit dát. Asi nejlepší způsob je přát svému partnerovi, aby byl prostě šťastný. A zároveň mu můžeš v klidném stavu vysvětlit, jak na tom jsi a jak si představuješ, že by váš vztah měl vypadat. Je to hodně tvrdé, ale pokud on se rozhodne pro jiný vztah, tak tomu nezabráníš a člověk se určitě líp cítí bez žárlivosti než s ní. Žárlivost je totiž skrytý pocit méněcennosti a ten ke štěstí určitě nepotřebuješ.
Hodně štěstí, Veronika Černá.