Dobrý den, chtěla bych se zeptat na na to,jak se díváte na odpuštění.Zmítám se v rozporuplných pocitech.Vím, že je to cestat jak se smířit s minulostí a jak jít dál. Vždy, když už si myslím, že jsem konečně dotyčnému odpustila, že se mi podařilo překonat vlastní ego a ublíženost, tak nastává naprosto fantastický stav uvolnění, klidu ,vyrovnanosti a smíření. Vše se zdá být v tu chvíli snadné a v pořádku. Člověk by se rozkrájel pro druhé. Bohužel tento stav není trvalý a opakovaně se mi vrací pocity velké nepohody a zášti k tomu, který Vám nějak ublížil.Připadám si stále na začátku. Jak se stále nevracet a nelitovat? / Lucie
Dobrý den, schopnost odpouštět a hlavně zapomínat na vlastní bolístky je jediná cesta k čisté hlavě a k našemu vlastnímu fungování bez zbytečným problémů. Nejjednodušší je přát dotyčnému člověku co nejvíce štěstí kdykoliv si na něj vzpomenete. Tím rozpustíte negativní vazbu, která vás pojí a která by se v opačném případě znovu opakovala. Zpočátku to bude hodně umělé, ale když do toho vložíte trochu úsilí, uvidíte, že je to mnohem lepší pocit a budete se moci zhluboka svobodně nadechnout. Pokud chce být člověk skutečně svobodný, měl by to tak dělat. Z buddhistického úhlu pohledu víme, že funguje princip příčiny a následku. Z toho vyplývá, že kdo nyní ubližuje nám, tomu jsme my sami ublížili v minulosti. Třeba i v minulém životě. Jinak by se vzájmený negativní vztah vůbec neobjevil. To neznamená, že musíme pasivně přijímat rány pod pás, spíš vidíme příčinu konkrétních situací a naučíme se s nimi lépe zacházet.